pondělí 30. října 2017

Zkouška odvahy

"Co to děláš?" pozvedl Kaze obočí, když našel Iharo, jak leží na pohovce s hlavou visící z dané pohovky dolů a nohama hozenýma na opěradle. Zase se něco stalo, to mu bylo jasné.
"Jsem v prdeli." odvětila Iharo.
"Ne, jsi jen vzhůru nohama..." odvětil Kaze a sedl si vedle brunetky.
"Tak co..?" zeptal se.
"Potřebuju nějak uvolnit tu bolest a frustraci..." odpověděla Iharo. Zněla divně, ale za to mohla její zvláštní pozice.
"Mluvení o tom s ostatními nepomáhá?" ujistil se Kaze, že Iharo opravdu používá nouzový protokol. Sdílet své strasti s ostatními bylo těžké ji naučit...
"Ne... Nepomáhá." odvětila Iharo. Najednou jí na břiše něco přistálo.
"Co to je?" zeptala se Iharo a ani se nepokusila pohnout a zjistit to sama.
"Krabička s cigaretama." odpověděl zachmuřeně Kaze a podíval se po tom, kdo ji hodil.
"A co s tím jako?" ušklíbla se Iharo.
"A jo, sorry..." Ryota, který předtím hodil krabičku nyní hodil i zapalovač.
"Jak dlouho tam jsi?" otázal se Kaze.
"Déle, než ty... Je zajímavý tu jen tak stát a pozorovat ten chomáček zmatku." uculil se Ryota.
"Hm... A pomoct jí chceš cigárama..." odfrkl si Kaze.
"Ještě je tu sebepoškozování... Ale házet žiletkama je prý nebezpečné." pokrčil Ryota rameny. Iharo rukou zašátrala po krabičce a pak si ji dala před oči. Chvíli na ni šilhala a pak ji pustila na zem.
"Tyhle věci jsou na nic." odvětila.
"Vážně?" ozval se Ryota. Iharo se vyhoupla do sedu a otočila se na Ryotu.
"Jo... Nic to nevyřeší, jen ti to nakonec všechno, co proti sobě cítíš, ještě prohloubí, akorát  to navrší další vrstvu výčitek a tak dále..." vysvětlila Iharo a pak krabičku hodila Ryotovi do břicha.
"Takže si tyhle dementní nápady schovej." prohlásila. Kaze ji objal okolo ramen.
"Jsem na tebe pyšný."
"A co alkohol?" ozval se Ryota znovu.
"To je to samé!" odsekla Iharo. Ryota zabručel a vytratil se.
"Iharo... A co tě vlastně trápí...?"

Asi bych to neměla říkat... Ale pokud to někdo chce vědět... Mám otázku...
Je to hodně ironické, nebo jenom hodně špatně, když váš třídní učitel a učitel jednoho z vašich hlavních oborů není schopný vás k maturitě dovést s pocitem pevné půdy pod nohama a alespoň trochu klidné mysli, ale místo toho vás dožene k pochybnostem o tom, zda vůbec za něco stojíte, vůbec jste za něco někdy stáli a zda vůbec někdy za něco budete stát?
Je to jen hloupé, nebo je to hodně špatně, když vás učitel ve svých projevech o důležitosti učení se vystresuje natolik, že když už se posadíte k učení, dokážete jen brečet a myslet na jeho slova, výčitky a ten pohled, kterým vás probodává, když stojí u katedry a předává vám svůj názor o vaší nepřipravenosti a nedostatečnosti?

neděle 18. června 2017

Pilulky

Ticho. Nic víc. Jen ticho. Ani tikot hodin. Vzduch se nehýbal. Ani prach se neusazoval na nábytku. Zdálo se, že Vila la Vilaa je odsouzena k nicotě.
Když najednou... Zvuk dveří se rozlehl domem. Postupně se otevíraly dveře pokojů a z nich vycházela BAD-Family0069.
"Sakra, mám pocit, že jsem spal několik dní v kuse." promnul si Kaze oči, zatímco automaticky mířil do obývacího pokoje.
"Cítím se divně, jako bych se probral z bezvědomí." mrmlal Tsuki, který ho následoval.
"Nemůžu si vybavit, kdy jsem šel spát..." bručel Bran.
V obývacím pokoji na pohovce seděla brunetka. Když viděla své drahé spolubydlící, rozzářila se.
"Jste tady! Konečně! Tolik jste mi chyběli!" vyhrkla.
"Chyběli?" pozvedl obočí Mizuki.
"No jo, byli jste pryč asi deset dní." přikývla Iharo. Ostatní si postupně posedali okolo ní.
"A to ti nebylo podezřelé? Nenapadlo tě nás třeba hledat?" pozvedl obočí Kazemaru.
"Proč?" pokrčila nad tím Iharo rameny.
"Protože jsme byli pryč deset dní?" napověděl jí Bran. Iharo se rozesmála.
"Ale klid, to nebylo nic překvapivého, dostala jsem totiž nové prášky." Iharo si poklepala na hlavu. Všichni chápavě kývli.
"No a zpátky jsme protože...?" zeptal se Ryota.
"Protože mi ty prášky došly a já jsem moc líná si dojít pro nové." vysvětlila Iharo.
"Hodná holka." pocuchal ji Tsuki.

neděle 4. června 2017

Ulice

"Zadek budu mít ještě týden fialovej!" s lamentováním vešel do chodby Vily la Villay Kazemaru a své bolavé sedítko si masíroval.
"Tak už se uklidni, jako kdyby ti to vůbec nelichotilo." zabručela Iharo, která šla hned za ním, táhnouc dvě tašky s nákupem.
"Lichotit mi lichotilo možná tak prvních pět ran. Pak už šlo jen čistě o bolest!" odsekl Kazemaru a mířil si to do kuchyně.
"Bolest si kolikrát užíváš taky, tak mi furt nenadávej!" bránila se Iharo a následovala ho. V kuchyni už čekala svatá trojice úcholnosti - Tsuki, Ryota a Mizuki a také Bran, který v ústech převaloval poslední párátko.
"Dejte ten nákup sem, než se dohádáte." prohlásil, když se Kaze i Iharo zrovna nadechovali, aby mohli pokračovat.
"A nechcete se taky podělit, o čem se to hádáte?" zeptal se Mizuki.
"Nechceme!" vyhrkl Kaze. Iharo podala tašky Branovi a sedla si na židli.
"Máme kakao?" zeptala se.
"Pokud jsi ho koupila, tak jo." odvětil Bran.
"No, tak já si dám čaj." řekla Iharo na to.
"A koupila jsi ho?" zeptal se Bran.
"Kurwa to už tady fakt nebylo vůbec nic?" vyhrkla dívka.
"Myslíš, že bych tě v osm ráno posílal do samoobsluhy, kdyby to nebylo vážné?" pozvedl Bran obočí. Pak se otočil na Kazeho.
"Ty si nesedneš?" optal se. Kaze zabručel.
"No... Pneumatiku máme kde?" zeptala se místo toho Iharo.
"Pod gaučem." odpověděl překvapivě Ryota. Kaze se pro ni bezeslova vydal.
"Teda, on na tebe čekal před sámoškou, nebo co?" ušklíbl se Tsuki.
"Neee, to neeee." zavrtěla Iharo hlavou. Kaze se vrátil, hodil pneumatiku na volnou židli a s několika syknutími si na ni sednul.
"Kurwa co se stalo?" zeptal se Tsuki.
"A jako váš starší bratr mám právo to vědět!" dodal rychle.
"No, podle vyspělosti nejstarší nejsi." prohodila Iharo.
"Ty se ještě ozývej s vyspělostí." zavrčel Kaze.
"Aha, na tohle přijdeme, jde o to, že Iharo se zase zachovala dětinsky." prohodil Ryota.
"To nebylo dětinské!" vyhrkla Iharo.
"Ne! Vůbec ne! Ale ani dospělé to nebylo a ještě ke všemu jsem to odnesl já! A dokonce mi tam při tom všem sebrali peněženku!" hádal se hned Kaze. Iharo se ušklíbla a Kazeho peněženku vytáhla z bundy.
"Tu jsem ti pro jistotu vzala už ze startu." vysvětlila a podala ji "bratrovi". Kaze si ji vzal, zkontroloval obnos a s pokývnutím si ji dal do kapsy.
"Tak? Kdo je tady nevyspělý?" zeptala se Iharo.
"Pořád ty! Přejít cestu jen kvůli dvěma lidem se psem..." odpověděl Kaze.
"Bingo! Už to máme!" zasmál se Ryota. Všichni upřeli pohled na něj.
"Po cestě do sámošky je cesta, kde na jedné straně se shromažďují úchyláci. A po druhé straně se většinou chodí. A jelikož Iharo musela vidět něco hrozného, donutila Kazeho přejít silnici a použila ho jako štít, jelikož všichni víme, že tihle úchyláci si rádi plácnou na krásný pánský zadeček." Ryota byl spokojený sám se sebou a svou perfektně odvedenou detektivní prací.
"Ale oni měli psa! Nechápu, co ti tolik vadilo!" okřikl Kaze znovu Iharo.
"To nebyl pes, to byl smetáček! A vůbec! Byla to příšerná trojkombinace!" vyhrkla Iharo.
"Autobusák, čivava a tvoje příbuzná?" zeptal se Tsuki.
"Ne! Máma blondýna, sedmiletá dcerka a jorkšír!" odpověděla Iharo. A tyto dvě trojkombinace byly svou hrůzností pro Iharo srovnatelné.
"Chápu... No, Kaze, ber to jako trest, že jsi Iharo nepomohl s taškama." pokrčil nad tím rameny Tsuki.
"Jak bych asi mohl, když se neustále rve o svůj post emancipované ženy?!" ohradil se Kaze.
"Já myslel, že na to už bere prášky..." odvětil Tsuki.

úterý 2. května 2017

Brigáda

"Páni, nejsi ty z té brigády nějak brzo zpátky?" ušklíbl se Tsuki na Iharo, která akorát vešla do obývacího pokoje. Dívka k němu pozvedla otrávený pohled, vydala blíže neurčitelný pazvuk, odhodila do rohu místnosti bundu a pak se usadila vedle démona na sedačku.
"No vypadáš strašně. Co se stalo?" zeptal se Tsuki.
"Argaweeeeeaaaaeeww." vyletělo z Iharo, hned na to se také její tělo svalilo na stranu a hlavou přistálo v Tsukiho klíně.
"No jo, chápu." kývl Tsuki a začal Iharo drbat ve vlasech. Odpovědí mu bylo zabručení spokojeného netvora.
"Ale stejně jsi tu nějak brzo." podotkl Tsuki.
"Vyhodili mě." zamumlala Iharo. Po tváři se jí pomalu začal rozlévat klidný úsměv.
"Ale psali přece, že toho brigádníka potřebují urgentně." namítl Tsuki.
"No jo, to psali." souhlasila Iharo.
"A to si stejně můžou dovolit ho pak jen tak vyhodit?" divil se Tsuki dál.
"No, jenom tak ne..." odvětila Iharo.
"Tys něco provedla?" zajiskřilo Tsukimu v očích. Ale vypadal spíše nadšeně, než káravě.
"Jo." odpověděla Iharo. Úsměv se pomalu z její tváře ztrácel.
"Půjdeme znovu k soudu?" Tsuki nadšením poskočil. Iharo se zamračila a nesouhlasně mlaskla. Přestal ji totiž drbat.
"Ne. Nepůjdeme k soudu." řekla.
"Chjooooo." Tsuki dal zklamání samozřejmě najevo. Nastalo na chvíli ticho, během kterého se démon vrátil zpátky k drbání. Iharo už se znovu začínala usmívat, dokonce přivírala oči a vychutnávala si tu péči.
"Tak... Co jsi teda provedla?" ozval se Tsuki. Iharo si povzdechla. Pohoda byla zase v čudu. Už, už se nadechovala, že tedy odpoví, když tu ji přerušil příchod dalších dvou obyvatel.
"Iharo!!" křikl už ode dveří Kazemaru. Bylo jasné, že ví, co se stalo. Spolu s Kazem přišel i Ryota, který se nesmírně zubil.
"Holka, holka, ty už fakt někoho potřebuješ." chechtal se.
"Já nikoho nechcu." zabručela Iharo a víc se stulila k Tsukimu. Ten jen přeskakoval pohledem mezi ní, Ryotou, který se už spokojeně usadil do křesla a Kazem, jenž se zastavil ve vchodě do obýváku.
"Tak co se teda stalo?" vyhrkl už Tsuki nedočkavě a bouchl jednou pěstí do sedačky. Kaze i Ryota se podívali po Iharo. Tsuki se na ni tedy také zaměřil.
"Fajn..." Iharo protočila očima a posadila se.
"Prostě jsem poněkud ostřeji žádala návštěvníky, aby se laskavě nedrželi furt za ruce, protože je to sakra otravné." vysvětlila konečně.
"Jo, ty fakt někoho potřebuješ." kývl Tsuki.

neděle 1. ledna 2017

Hospodyňka

Iharo si zrovna v poklídku ležela ve vaně a hleděla do stropu, když se najednou rozrazily dveře a do koupelny vpadl Tsuki. Leknutím sebou Iharo cukla, vyšplouchla na podlahu spoustu vody a tak, tak se zakryla několika houbičkami.
„Co tady sakra děláš? Koupal ses včera večer!“ vyhrkla. Tsuki se po ní podíval.
„No hádej, za sexem jsem nepřišel.“ odfrkl si.
„To je mi jasné, na to jsi až moc oblečený. Tak co je?“ odpověděla Iharo.
„Potřebuju vyprat… Že mi vypereš… Prosíííím.“ uculil se Tsuki a klekl si k vaně.
„Cože? Já? Neee, já řekla, že o svátcích nepracuju.“ prohlásila Iharo. Tsuki se na ni zahleděl.
„Ale svátky už byly!“ vyhrkl.
„Ne všecky, 24. byl Vjánoční večír, 25. první Vjánoční střízlivění, 26. druhé Vjánoční střízlivění. 27. byl svátek šťastného Vjánočního vystřízlivění. 28. a 29. byly předsvilestrovské dny, 30. skorosilvestrovský den a 31. silvestr… No a 1. je Nový rok a 2. První střízlivěcí den nového roku… Takže já, miláčku, peru až od třetího!“
„No, ale to chce v tom případě nějakou hodpodyňku.“ prohlásil Tsuki. Pak se oba natočili ke dveřím.
„Branéééééééééé?!“ 

pátek 23. prosince 2016

Veselé...

"Iharo, jdeš s námi?" zeptal se Ryota. S Tsukim si zrovna oblíkali kabáty.
"Nemůžu, mám povinnosti." zamumlala Iharo.
"Povinnosti?" pozvedl Ryota obočí.
"Ale počkej... Cukroví je koupeno, stromek nastrojený, salát a rybu už Bran předchystal... Co ještě?" zeptal se Tsuki.
"Zbývá Vánoční povídka! Taková ta, která je plná lásky a porozumění, tolerance a má člověka dohnat k slzám..." odpověděla Iharo.
"Tu povídku si cucáš z prstu už týden..." namítl Tsuki.
"Já vím! A pořád nic nemám!" vykřikla Iharo skoro plačky.
"A záleží na tom?" dostavil se do obývacího pokoje Kaze. Iharo na něj pohlédla.
"Chceš říct, že je to vlastně jedno, že si nikdo ničeho nevšimne a nikomu to chybět nebude? Nikdo se nezeptá, jestli se něco stalo, nebo tak? Nikoho... Nikoho nezajímá, jestli napíšu vánoční příběh?"
"Tohle jsem říct nechtěl... Spíš to, že to nemusíš tolik prožívat. Protože ten příběh sice mnohé potěší, ale nikdo ti nevynadá, když to prostě... Nezvládneš." vysvětlil Kaze. Sedl si na pohovku, sundal Iharo z klína notebook a přitáhl si ji do náruče.
"Ale já... Jak jim teď mám udělat radost a dokázat, že mi na nich záleží? Nebudu přece další magor, co sdílí přiblblý obrázek stažený z internetu." prohlásila Iharo. Ryota a Tsuki shodili kabáty. Dnes večer do baru nejdou.
"Tohle neříkej před svojí mamčou." prohlásil Tsuki, sedl si vedle Kazeho a Iharo taky objal.
"Já vím, já vím... Ale..." Iharo docházela slova. Letošní vánoce jsou k ničemu. Ona je k ničemu.
"Ale nic, pšššt, buď hodná a nemel hlouposti, bambulko." Ryota si sedl na zem před pohovku a opřel si o Iharčiny nohy hlavu.
"Všichni tě máme moc rádi, bez ohledu na to, jestli nám napíšeš krásnou povídku, nebo se pro jednou z poloviny nezhroutíš stresem..." prohlásil útěšně.
"Já vás mám taky ráda... Všechny." usmála se Iharo. Pak se ale zavrtěla.
"A teď mě nechte. Musím to napsat. Už jen kvůli sobě!"

čtvrtek 15. prosince 2016

Brambížek

Vilou la Villaou se rozléhal otravný zvuk zvonku.
"To to vážně nikdo neslyší??? Bydlím pět metrů pod tímhle patrem a stejně jsem jedinej, koho to vytáhlo z postele." Yoshi se s brbláním ploužil chodbou ke vchodovým dveřím. Ten otravný zvuk tu byl tak dlouho, že ho probral ze zimního spánku. Yoshi měl tím pádem nárok na brblání, ačkoli ho obvykle neměl v povaze.
Zdálo se, že je doma sám. A nebo, že všichni ostatní upadli do kómatu. Otevřel pošťákovi.
"CO?" vypadlo to z něj příliš ostře na to, aby se nebohý brigádník, odpykávající si u pošty trest za okradení babičky, nelekl. Uskočil, vytřeštil oči a chvíli jen hleděl.
"Yoshi?" optal se nejistě.
"Jo..." démonek si odhrnul vlasy s obličeje a pokusil se tolik nemračit.
"Já... Mám tu balíček pro Iharo... Je na něm napsáno do vlastních rukou a na vlastní nebezpečí. Převezmeš ho?"
"Ale jo..." Yoshi byl vytržen ze sladké spánku a tak byl ochotný udělat cokoli, aby se k němu mohl zase vrátit.
"Tak jo. A pozdravuj Ryotu, neozval se mi, tak mě prosím připomeň... Nějak nenápadně." pošťáček se uculil, předal Yoshimu krabici a odběhl.
"Ten už se neozve." zabručel Yoshi. Zvědavě s krabicí zatřepal. Ozvalo se kňučení.
"Že by nový domácí mazlíček? Snad mi tenhle nezdrhne do pokoje... Nechce se mi zase čistit jehlany od krve." zamumlal si Yoshi pro sebe. Položil krabici na zem. Byla překvapivě lehká, na to, že v ní měl být nějaký tvor a Yoshi předpokládal, že by měl být z masa a kostí.
"Iharooooo!" křikl Yoshi.
"No jo fuuuuurt!" ozvalo se kousek od něj. Až teď si Yoshi všiml jakéhosi hrbolu na pohovce, přikrytého dekou. Deka se odhrnula a na pohovce byla Iharo a vedle ní...
"Soudkyně? O co jsem přišel?" zeptal se Yoshi.
"O nic moc. Jen mě chtěli zavřít." pokrčila nad tím Iharo rameny a zabalila se do deky. Úplně tak soudkyni odhalila. Ta si z toho naštěstí nic moc nedělala, oblékla se, svázala si vlasy do drdolu a se slušným rozloučením odešla.
"Tak se ukaž, Yoshi, co mi to přišlo?" uculila se Iharo obalená dekou.
"Tohle. A příště, když už chrníš v obýváku, laskavě si otevři pošťákovi sama... Já jdu spát a doufám, že se uvidíme až v březnu!" vyhrkl Yoshi otráveně. Po chvíli za ním práskly dveře.
"No jo, no jo..." Iharo protočila očima a sehnula se ke krabici.
"Tak, copak to tu máme?" usmála se a otevřela ji.
"IHAROOOOOOOOOOOOO!!!!" cosi neodolatelného, rukatého a nohatého po ní skočilo a svalilo k zemi.
"Oh, Fritzi!" Iharo pevně objala svého milovaného přítele.
"Přijel jsem na svátky! A možná i na dýl! Že mě chceš, že jo?" zeptal se Fritz a urovnal si brýle, které se mu posunuly z nosu.
"Ale to víš, že jo!!! A počkej, až tě uvidí ostatní! Budou tě obletovat víc, než Brana s cukrovím!" Iharo vzala Fritze do náruče a usadila se s ním na pohovce, která byla ještě zahřátá od ní a soudkyně.
Po chvíli vylezl z Tsukiho pokoje Ryota.
"Co to? Kohopak to tu máme?" podivil se démon.
"Tohle je Fritz, Fritzi, tohle je Ryota..." usmála se Iharo. Fritz vyskočil z pohovky a vrhl se Ryotovi kolem krku.
"Ooooh, takový pěkný dáreček a ještě není ani Vjánocové ráno." Ryota ho k sobě  přitiskl.
"Cítím vůni lidské bytosti, jenž se tu obvykle nevyskytuje... Máme návštěvu?" z Tsukiho pokoje se vynořil i Mizuki.
"Jistě, koukej, tohle je Fritz!" Ryota s mladým chlapcem se otočil, aby je Mizuki viděl.
"Jeeee, výborně!" Mizukimu zazářily očička.
"Tak se mi sem s Brambížkem vraťte, ať se můžem všichni tulit!" vyhrkla Iharo. Ryota si s Fritzem v náručí poslušně přisedl a Mizuki moc dlouho neváhal a přidal se také. Po nějaké době přišel Bran. Ten naštěstí vylezl ze svého pokoje.
"Kdo je to?" zeptal se zmateně při pohledu na neznámého hosta. Nepočítal s ním na snídani a ani na oběd... A nakupovat chtěl až po obědě.
"Tohle? To je Brambížek!" vyhrkl Mizuki.
"Brambížek...?" pozvedl Bran váhavě obočí.
"Dokonalé stvoření, které je svým vzezřením někde mezi bramborou a koblížkem." vysvětlil Ryota.
"Aaaaha, ahoj Fritzi." Branovi svitlo. Vzápětí se v něm ozvaly klasické pečovatelské pudy a před Fritzem na stolku, hned vedle podprsenky, kterou si Iharo ještě pořád neoblíkla - tak jako zbytek oblečení - přistálo kakao s vánočkou a máslem.
"Můžeme si vzít taky?" ozval se Mizuki.
"Ne, vy dostanete po suchém chlebu, protože mi Iharo nenahlásila, že tu bude hladový břich navíc." odpověděl Bran.
"Ale ona za to nemůže, já se poslal sám... Tak já se rozdělím." vyhrkl Fritz.
"Žádné takové! Budou o chlebu." Bran už byl pevně rozhodnutý.
"A proč?" nechápal Fritz.
"Protože prostě tak... Oni to přežijou a já se pobavím nad jejich obličeji." prohlásil Bran a Fritze přátelsky pocuchal.
"Vítej, Brambížku."