neděle 18. června 2017

Pilulky

Ticho. Nic víc. Jen ticho. Ani tikot hodin. Vzduch se nehýbal. Ani prach se neusazoval na nábytku. Zdálo se, že Vila la Vilaa je odsouzena k nicotě.
Když najednou... Zvuk dveří se rozlehl domem. Postupně se otevíraly dveře pokojů a z nich vycházela BAD-Family0069.
"Sakra, mám pocit, že jsem spal několik dní v kuse." promnul si Kaze oči, zatímco automaticky mířil do obývacího pokoje.
"Cítím se divně, jako bych se probral z bezvědomí." mrmlal Tsuki, který ho následoval.
"Nemůžu si vybavit, kdy jsem šel spát..." bručel Bran.
V obývacím pokoji na pohovce seděla brunetka. Když viděla své drahé spolubydlící, rozzářila se.
"Jste tady! Konečně! Tolik jste mi chyběli!" vyhrkla.
"Chyběli?" pozvedl obočí Mizuki.
"No jo, byli jste pryč asi deset dní." přikývla Iharo. Ostatní si postupně posedali okolo ní.
"A to ti nebylo podezřelé? Nenapadlo tě nás třeba hledat?" pozvedl obočí Kazemaru.
"Proč?" pokrčila nad tím Iharo rameny.
"Protože jsme byli pryč deset dní?" napověděl jí Bran. Iharo se rozesmála.
"Ale klid, to nebylo nic překvapivého, dostala jsem totiž nové prášky." Iharo si poklepala na hlavu. Všichni chápavě kývli.
"No a zpátky jsme protože...?" zeptal se Ryota.
"Protože mi ty prášky došly a já jsem moc líná si dojít pro nové." vysvětlila Iharo.
"Hodná holka." pocuchal ji Tsuki.

neděle 4. června 2017

Ulice

"Zadek budu mít ještě týden fialovej!" s lamentováním vešel do chodby Vily la Villay Kazemaru a své bolavé sedítko si masíroval.
"Tak už se uklidni, jako kdyby ti to vůbec nelichotilo." zabručela Iharo, která šla hned za ním, táhnouc dvě tašky s nákupem.
"Lichotit mi lichotilo možná tak prvních pět ran. Pak už šlo jen čistě o bolest!" odsekl Kazemaru a mířil si to do kuchyně.
"Bolest si kolikrát užíváš taky, tak mi furt nenadávej!" bránila se Iharo a následovala ho. V kuchyni už čekala svatá trojice úcholnosti - Tsuki, Ryota a Mizuki a také Bran, který v ústech převaloval poslední párátko.
"Dejte ten nákup sem, než se dohádáte." prohlásil, když se Kaze i Iharo zrovna nadechovali, aby mohli pokračovat.
"A nechcete se taky podělit, o čem se to hádáte?" zeptal se Mizuki.
"Nechceme!" vyhrkl Kaze. Iharo podala tašky Branovi a sedla si na židli.
"Máme kakao?" zeptala se.
"Pokud jsi ho koupila, tak jo." odvětil Bran.
"No, tak já si dám čaj." řekla Iharo na to.
"A koupila jsi ho?" zeptal se Bran.
"Kurwa to už tady fakt nebylo vůbec nic?" vyhrkla dívka.
"Myslíš, že bych tě v osm ráno posílal do samoobsluhy, kdyby to nebylo vážné?" pozvedl Bran obočí. Pak se otočil na Kazeho.
"Ty si nesedneš?" optal se. Kaze zabručel.
"No... Pneumatiku máme kde?" zeptala se místo toho Iharo.
"Pod gaučem." odpověděl překvapivě Ryota. Kaze se pro ni bezeslova vydal.
"Teda, on na tebe čekal před sámoškou, nebo co?" ušklíbl se Tsuki.
"Neee, to neeee." zavrtěla Iharo hlavou. Kaze se vrátil, hodil pneumatiku na volnou židli a s několika syknutími si na ni sednul.
"Kurwa co se stalo?" zeptal se Tsuki.
"A jako váš starší bratr mám právo to vědět!" dodal rychle.
"No, podle vyspělosti nejstarší nejsi." prohodila Iharo.
"Ty se ještě ozývej s vyspělostí." zavrčel Kaze.
"Aha, na tohle přijdeme, jde o to, že Iharo se zase zachovala dětinsky." prohodil Ryota.
"To nebylo dětinské!" vyhrkla Iharo.
"Ne! Vůbec ne! Ale ani dospělé to nebylo a ještě ke všemu jsem to odnesl já! A dokonce mi tam při tom všem sebrali peněženku!" hádal se hned Kaze. Iharo se ušklíbla a Kazeho peněženku vytáhla z bundy.
"Tu jsem ti pro jistotu vzala už ze startu." vysvětlila a podala ji "bratrovi". Kaze si ji vzal, zkontroloval obnos a s pokývnutím si ji dal do kapsy.
"Tak? Kdo je tady nevyspělý?" zeptala se Iharo.
"Pořád ty! Přejít cestu jen kvůli dvěma lidem se psem..." odpověděl Kaze.
"Bingo! Už to máme!" zasmál se Ryota. Všichni upřeli pohled na něj.
"Po cestě do sámošky je cesta, kde na jedné straně se shromažďují úchyláci. A po druhé straně se většinou chodí. A jelikož Iharo musela vidět něco hrozného, donutila Kazeho přejít silnici a použila ho jako štít, jelikož všichni víme, že tihle úchyláci si rádi plácnou na krásný pánský zadeček." Ryota byl spokojený sám se sebou a svou perfektně odvedenou detektivní prací.
"Ale oni měli psa! Nechápu, co ti tolik vadilo!" okřikl Kaze znovu Iharo.
"To nebyl pes, to byl smetáček! A vůbec! Byla to příšerná trojkombinace!" vyhrkla Iharo.
"Autobusák, čivava a tvoje příbuzná?" zeptal se Tsuki.
"Ne! Máma blondýna, sedmiletá dcerka a jorkšír!" odpověděla Iharo. A tyto dvě trojkombinace byly svou hrůzností pro Iharo srovnatelné.
"Chápu... No, Kaze, ber to jako trest, že jsi Iharo nepomohl s taškama." pokrčil nad tím rameny Tsuki.
"Jak bych asi mohl, když se neustále rve o svůj post emancipované ženy?!" ohradil se Kaze.
"Já myslel, že na to už bere prášky..." odvětil Tsuki.

úterý 2. května 2017

Brigáda

"Páni, nejsi ty z té brigády nějak brzo zpátky?" ušklíbl se Tsuki na Iharo, která akorát vešla do obývacího pokoje. Dívka k němu pozvedla otrávený pohled, vydala blíže neurčitelný pazvuk, odhodila do rohu místnosti bundu a pak se usadila vedle démona na sedačku.
"No vypadáš strašně. Co se stalo?" zeptal se Tsuki.
"Argaweeeeeaaaaeeww." vyletělo z Iharo, hned na to se také její tělo svalilo na stranu a hlavou přistálo v Tsukiho klíně.
"No jo, chápu." kývl Tsuki a začal Iharo drbat ve vlasech. Odpovědí mu bylo zabručení spokojeného netvora.
"Ale stejně jsi tu nějak brzo." podotkl Tsuki.
"Vyhodili mě." zamumlala Iharo. Po tváři se jí pomalu začal rozlévat klidný úsměv.
"Ale psali přece, že toho brigádníka potřebují urgentně." namítl Tsuki.
"No jo, to psali." souhlasila Iharo.
"A to si stejně můžou dovolit ho pak jen tak vyhodit?" divil se Tsuki dál.
"No, jenom tak ne..." odvětila Iharo.
"Tys něco provedla?" zajiskřilo Tsukimu v očích. Ale vypadal spíše nadšeně, než káravě.
"Jo." odpověděla Iharo. Úsměv se pomalu z její tváře ztrácel.
"Půjdeme znovu k soudu?" Tsuki nadšením poskočil. Iharo se zamračila a nesouhlasně mlaskla. Přestal ji totiž drbat.
"Ne. Nepůjdeme k soudu." řekla.
"Chjooooo." Tsuki dal zklamání samozřejmě najevo. Nastalo na chvíli ticho, během kterého se démon vrátil zpátky k drbání. Iharo už se znovu začínala usmívat, dokonce přivírala oči a vychutnávala si tu péči.
"Tak... Co jsi teda provedla?" ozval se Tsuki. Iharo si povzdechla. Pohoda byla zase v čudu. Už, už se nadechovala, že tedy odpoví, když tu ji přerušil příchod dalších dvou obyvatel.
"Iharo!!" křikl už ode dveří Kazemaru. Bylo jasné, že ví, co se stalo. Spolu s Kazem přišel i Ryota, který se nesmírně zubil.
"Holka, holka, ty už fakt někoho potřebuješ." chechtal se.
"Já nikoho nechcu." zabručela Iharo a víc se stulila k Tsukimu. Ten jen přeskakoval pohledem mezi ní, Ryotou, který se už spokojeně usadil do křesla a Kazem, jenž se zastavil ve vchodě do obýváku.
"Tak co se teda stalo?" vyhrkl už Tsuki nedočkavě a bouchl jednou pěstí do sedačky. Kaze i Ryota se podívali po Iharo. Tsuki se na ni tedy také zaměřil.
"Fajn..." Iharo protočila očima a posadila se.
"Prostě jsem poněkud ostřeji žádala návštěvníky, aby se laskavě nedrželi furt za ruce, protože je to sakra otravné." vysvětlila konečně.
"Jo, ty fakt někoho potřebuješ." kývl Tsuki.

neděle 1. ledna 2017

Hospodyňka

Iharo si zrovna v poklídku ležela ve vaně a hleděla do stropu, když se najednou rozrazily dveře a do koupelny vpadl Tsuki. Leknutím sebou Iharo cukla, vyšplouchla na podlahu spoustu vody a tak, tak se zakryla několika houbičkami.
„Co tady sakra děláš? Koupal ses včera večer!“ vyhrkla. Tsuki se po ní podíval.
„No hádej, za sexem jsem nepřišel.“ odfrkl si.
„To je mi jasné, na to jsi až moc oblečený. Tak co je?“ odpověděla Iharo.
„Potřebuju vyprat… Že mi vypereš… Prosíííím.“ uculil se Tsuki a klekl si k vaně.
„Cože? Já? Neee, já řekla, že o svátcích nepracuju.“ prohlásila Iharo. Tsuki se na ni zahleděl.
„Ale svátky už byly!“ vyhrkl.
„Ne všecky, 24. byl Vjánoční večír, 25. první Vjánoční střízlivění, 26. druhé Vjánoční střízlivění. 27. byl svátek šťastného Vjánočního vystřízlivění. 28. a 29. byly předsvilestrovské dny, 30. skorosilvestrovský den a 31. silvestr… No a 1. je Nový rok a 2. První střízlivěcí den nového roku… Takže já, miláčku, peru až od třetího!“
„No, ale to chce v tom případě nějakou hodpodyňku.“ prohlásil Tsuki. Pak se oba natočili ke dveřím.
„Branéééééééééé?!“ 

pátek 23. prosince 2016

Veselé...

"Iharo, jdeš s námi?" zeptal se Ryota. S Tsukim si zrovna oblíkali kabáty.
"Nemůžu, mám povinnosti." zamumlala Iharo.
"Povinnosti?" pozvedl Ryota obočí.
"Ale počkej... Cukroví je koupeno, stromek nastrojený, salát a rybu už Bran předchystal... Co ještě?" zeptal se Tsuki.
"Zbývá Vánoční povídka! Taková ta, která je plná lásky a porozumění, tolerance a má člověka dohnat k slzám..." odpověděla Iharo.
"Tu povídku si cucáš z prstu už týden..." namítl Tsuki.
"Já vím! A pořád nic nemám!" vykřikla Iharo skoro plačky.
"A záleží na tom?" dostavil se do obývacího pokoje Kaze. Iharo na něj pohlédla.
"Chceš říct, že je to vlastně jedno, že si nikdo ničeho nevšimne a nikomu to chybět nebude? Nikdo se nezeptá, jestli se něco stalo, nebo tak? Nikoho... Nikoho nezajímá, jestli napíšu vánoční příběh?"
"Tohle jsem říct nechtěl... Spíš to, že to nemusíš tolik prožívat. Protože ten příběh sice mnohé potěší, ale nikdo ti nevynadá, když to prostě... Nezvládneš." vysvětlil Kaze. Sedl si na pohovku, sundal Iharo z klína notebook a přitáhl si ji do náruče.
"Ale já... Jak jim teď mám udělat radost a dokázat, že mi na nich záleží? Nebudu přece další magor, co sdílí přiblblý obrázek stažený z internetu." prohlásila Iharo. Ryota a Tsuki shodili kabáty. Dnes večer do baru nejdou.
"Tohle neříkej před svojí mamčou." prohlásil Tsuki, sedl si vedle Kazeho a Iharo taky objal.
"Já vím, já vím... Ale..." Iharo docházela slova. Letošní vánoce jsou k ničemu. Ona je k ničemu.
"Ale nic, pšššt, buď hodná a nemel hlouposti, bambulko." Ryota si sedl na zem před pohovku a opřel si o Iharčiny nohy hlavu.
"Všichni tě máme moc rádi, bez ohledu na to, jestli nám napíšeš krásnou povídku, nebo se pro jednou z poloviny nezhroutíš stresem..." prohlásil útěšně.
"Já vás mám taky ráda... Všechny." usmála se Iharo. Pak se ale zavrtěla.
"A teď mě nechte. Musím to napsat. Už jen kvůli sobě!"

čtvrtek 15. prosince 2016

Brambížek

Vilou la Villaou se rozléhal otravný zvuk zvonku.
"To to vážně nikdo neslyší??? Bydlím pět metrů pod tímhle patrem a stejně jsem jedinej, koho to vytáhlo z postele." Yoshi se s brbláním ploužil chodbou ke vchodovým dveřím. Ten otravný zvuk tu byl tak dlouho, že ho probral ze zimního spánku. Yoshi měl tím pádem nárok na brblání, ačkoli ho obvykle neměl v povaze.
Zdálo se, že je doma sám. A nebo, že všichni ostatní upadli do kómatu. Otevřel pošťákovi.
"CO?" vypadlo to z něj příliš ostře na to, aby se nebohý brigádník, odpykávající si u pošty trest za okradení babičky, nelekl. Uskočil, vytřeštil oči a chvíli jen hleděl.
"Yoshi?" optal se nejistě.
"Jo..." démonek si odhrnul vlasy s obličeje a pokusil se tolik nemračit.
"Já... Mám tu balíček pro Iharo... Je na něm napsáno do vlastních rukou a na vlastní nebezpečí. Převezmeš ho?"
"Ale jo..." Yoshi byl vytržen ze sladké spánku a tak byl ochotný udělat cokoli, aby se k němu mohl zase vrátit.
"Tak jo. A pozdravuj Ryotu, neozval se mi, tak mě prosím připomeň... Nějak nenápadně." pošťáček se uculil, předal Yoshimu krabici a odběhl.
"Ten už se neozve." zabručel Yoshi. Zvědavě s krabicí zatřepal. Ozvalo se kňučení.
"Že by nový domácí mazlíček? Snad mi tenhle nezdrhne do pokoje... Nechce se mi zase čistit jehlany od krve." zamumlal si Yoshi pro sebe. Položil krabici na zem. Byla překvapivě lehká, na to, že v ní měl být nějaký tvor a Yoshi předpokládal, že by měl být z masa a kostí.
"Iharooooo!" křikl Yoshi.
"No jo fuuuuurt!" ozvalo se kousek od něj. Až teď si Yoshi všiml jakéhosi hrbolu na pohovce, přikrytého dekou. Deka se odhrnula a na pohovce byla Iharo a vedle ní...
"Soudkyně? O co jsem přišel?" zeptal se Yoshi.
"O nic moc. Jen mě chtěli zavřít." pokrčila nad tím Iharo rameny a zabalila se do deky. Úplně tak soudkyni odhalila. Ta si z toho naštěstí nic moc nedělala, oblékla se, svázala si vlasy do drdolu a se slušným rozloučením odešla.
"Tak se ukaž, Yoshi, co mi to přišlo?" uculila se Iharo obalená dekou.
"Tohle. A příště, když už chrníš v obýváku, laskavě si otevři pošťákovi sama... Já jdu spát a doufám, že se uvidíme až v březnu!" vyhrkl Yoshi otráveně. Po chvíli za ním práskly dveře.
"No jo, no jo..." Iharo protočila očima a sehnula se ke krabici.
"Tak, copak to tu máme?" usmála se a otevřela ji.
"IHAROOOOOOOOOOOOO!!!!" cosi neodolatelného, rukatého a nohatého po ní skočilo a svalilo k zemi.
"Oh, Fritzi!" Iharo pevně objala svého milovaného přítele.
"Přijel jsem na svátky! A možná i na dýl! Že mě chceš, že jo?" zeptal se Fritz a urovnal si brýle, které se mu posunuly z nosu.
"Ale to víš, že jo!!! A počkej, až tě uvidí ostatní! Budou tě obletovat víc, než Brana s cukrovím!" Iharo vzala Fritze do náruče a usadila se s ním na pohovce, která byla ještě zahřátá od ní a soudkyně.
Po chvíli vylezl z Tsukiho pokoje Ryota.
"Co to? Kohopak to tu máme?" podivil se démon.
"Tohle je Fritz, Fritzi, tohle je Ryota..." usmála se Iharo. Fritz vyskočil z pohovky a vrhl se Ryotovi kolem krku.
"Ooooh, takový pěkný dáreček a ještě není ani Vjánocové ráno." Ryota ho k sobě  přitiskl.
"Cítím vůni lidské bytosti, jenž se tu obvykle nevyskytuje... Máme návštěvu?" z Tsukiho pokoje se vynořil i Mizuki.
"Jistě, koukej, tohle je Fritz!" Ryota s mladým chlapcem se otočil, aby je Mizuki viděl.
"Jeeee, výborně!" Mizukimu zazářily očička.
"Tak se mi sem s Brambížkem vraťte, ať se můžem všichni tulit!" vyhrkla Iharo. Ryota si s Fritzem v náručí poslušně přisedl a Mizuki moc dlouho neváhal a přidal se také. Po nějaké době přišel Bran. Ten naštěstí vylezl ze svého pokoje.
"Kdo je to?" zeptal se zmateně při pohledu na neznámého hosta. Nepočítal s ním na snídani a ani na oběd... A nakupovat chtěl až po obědě.
"Tohle? To je Brambížek!" vyhrkl Mizuki.
"Brambížek...?" pozvedl Bran váhavě obočí.
"Dokonalé stvoření, které je svým vzezřením někde mezi bramborou a koblížkem." vysvětlil Ryota.
"Aaaaha, ahoj Fritzi." Branovi svitlo. Vzápětí se v něm ozvaly klasické pečovatelské pudy a před Fritzem na stolku, hned vedle podprsenky, kterou si Iharo ještě pořád neoblíkla - tak jako zbytek oblečení - přistálo kakao s vánočkou a máslem.
"Můžeme si vzít taky?" ozval se Mizuki.
"Ne, vy dostanete po suchém chlebu, protože mi Iharo nenahlásila, že tu bude hladový břich navíc." odpověděl Bran.
"Ale ona za to nemůže, já se poslal sám... Tak já se rozdělím." vyhrkl Fritz.
"Žádné takové! Budou o chlebu." Bran už byl pevně rozhodnutý.
"A proč?" nechápal Fritz.
"Protože prostě tak... Oni to přežijou a já se pobavím nad jejich obličeji." prohlásil Bran a Fritze přátelsky pocuchal.
"Vítej, Brambížku."

středa 14. prosince 2016

Svět mužů II

"Slečno Kalamity Iharo, prosím, jelikož to předpisy této omezené země vyžadují, řekněte nám, co se stalo." prohlásil soudce, když se sál konečně usadil. Iharo povstala.
"Děkuji za slovo, pane..." ušklíbla se Iharo. Bylo ji jasné, že ji tenhle hňup odsoudí tak, jako tak. Byl to vyznavač kultu "Dominantní Pohlaví" ... A to rozhodně nebyl klub, který by měl v plánu uznávat ženy.
"Tak tedy..." V davu vyhledala Iharo BAD-Family 0069, protože nejvíce byla zvědavá na reakce zračící se v jejich tvářích.
"Jela jsem si takhle vlakem z hlavního města Japa-Lala... A zhruba v polovině cesty přistoupila pochybná partička lehce více přiopitých mužů, kteří se useslili na chodbě u mého kupé. V kupé se mnou sedělo dalších pět žen, všechny jsme se s klidem bavily o nové sérii vikingského nábytku, který je ve slevě a o nových lebkových lustrech v akci..." Iharo se pousmála, když zmínila nábytek a lustry, v Branových očích se zalesklo nadšení a ona se tak ujistila, že ví, co mu má sehnat na Vjánoce.
"K věci, slečno, k věci! Řekněte nám o tom, jak jste napadlo jednoho z těchto mužů!" zahřímal soudce a ukázal na lavičku žaloby.
"Napadla??? Ten ožrala se na mě vrhl!" křikla Iharo a ukázala rukou na stejné místo.
"Vy jste ho ovšem vědomě vyprovokovala!" okřikl ji nazpátek soudce.
"Vyprovokovala? No jistě! To on otevřel dveře od kupé, zazubil se a prohlásil, že našel dvanáct koz a šest bobrů!! Já jen prohlásila, že bobrů tam je maximálně tak pět!!! A on, že se přesvědčí, vrhl se na mě a už mi trhal sukni!" Iharo rozhazovala rukama a několikrát se trefila do pultíku před sebou, ale to ji nezastavilo.
"A vy jste mu zákeřně zabodla nůž do břicha a nyní ještě poškozujete majetek soudu! Však se připravte, vy v tom lochu zhnijete!" Soudce se postavil a momentálně se s Iharo přeřvávali o sto šest. Ochranka, která měla zajišťovat klidný průběh dala udělat popcorn a teď jej potichu rozdávali zadarmo všem přihlížejícím.
"Nůž? No jistě! Myslíte tu malou rybičku, co si s ní ani jídlo ze zubů nevyšprtnu??? No jo, to je nůž jak kráva!!! A poškožuji majetek, jo? Zatím to odnáší jen moje klouby a ty teda nejsou soudní majetek ani za zlatý prase!!" Iharo začala rukama mávat okolo sebe ještě víc.
"Jak se opovažujete?? Tohle... Máte vy vůbec svědky, co by potvrdili vaši výpověď? No?! Kde jsou ty ubohé ženy, co měly cestovat s vámi?"
"Doma! Protože jste obvolal kamarády z klubu a ti je zamkli ve sklepech!"
"Další věc, co nemůžete potvrdit... Vás teda na ulicích dlouho sousedi neuvidí." soudce už se začínal vítězně zubit.
"Takovou radost jim neudělám! Vaši kolegové z klubu totiž zapomněli, že ve sklepě jim taky ještě funguje wi-fi! Prosím o notebook, s mými svědkyněmi se spojíme přes Skype!" vyhrkla Iharo.
Notebook donesli. Přes Skype se spojili. Vyslechlo se vše, co mohly ženy k případu říct. A vše to mluvilo ve prospěch Iharo.
"Je to skutečně krásné, jeden by až věřil, že jste vyhrála... Ale já nepřipouštím hovor na Skype jako dostačující svědectví!" soudce s úšklebkem zákeřné svině prudce uhodil kladívkem. Najednou však povstala žena v kostýmku s brýlemi a rudými vlasy staženými do ohonu.
"A to jste ale povinen!!" vykřikla. Všichni v ní poznali minulou soudkyni.
"Hovor na Skype je uznán státem jako dostačující a tím pádem jste povinen uznat tuto dívku jako nevinou! Iharo je nevinná!" křikla žena.
"Nevinná! Nevinná! Nevinná!" začalo skandovat obecenstvo. Všichni povstali a skandovali.
Soudce se je ještě chvíli snažil zkrotit mlácením kladívka, ale když to nepomohlo, do očí se mu nahrnuly slzy.
"Fajn... Fajn! Nevinná! ... Nebijte měěěěě!" a s tímhle výkřikem utekl. Všichni propukli v jásot. Dokonce i žalující skupinka, která už zase byla na mol a tak se prostě radovali, že se všichni radují. Soukdyně přeskočila zábrany, které dělily obecenstvo od zbytku síně, Iharo mezitím vyběhla zpoza pultíku... Obě se setkaly v polovině cesty, soudkyně dívku prudce zaklonila a vášnivě ji políbila...