Veselé...

"Iharo, jdeš s námi?" zeptal se Ryota. S Tsukim si zrovna oblíkali kabáty.
"Nemůžu, mám povinnosti." zamumlala Iharo.
"Povinnosti?" pozvedl Ryota obočí.
"Ale počkej... Cukroví je koupeno, stromek nastrojený, salát a rybu už Bran předchystal... Co ještě?" zeptal se Tsuki.
"Zbývá Vánoční povídka! Taková ta, která je plná lásky a porozumění, tolerance a má člověka dohnat k slzám..." odpověděla Iharo.
"Tu povídku si cucáš z prstu už týden..." namítl Tsuki.
"Já vím! A pořád nic nemám!" vykřikla Iharo skoro plačky.
"A záleží na tom?" dostavil se do obývacího pokoje Kaze. Iharo na něj pohlédla.
"Chceš říct, že je to vlastně jedno, že si nikdo ničeho nevšimne a nikomu to chybět nebude? Nikdo se nezeptá, jestli se něco stalo, nebo tak? Nikoho... Nikoho nezajímá, jestli napíšu vánoční příběh?"
"Tohle jsem říct nechtěl... Spíš to, že to nemusíš tolik prožívat. Protože ten příběh sice mnohé potěší, ale nikdo ti nevynadá, když to prostě... Nezvládneš." vysvětlil Kaze. Sedl si na pohovku, sundal Iharo z klína notebook a přitáhl si ji do náruče.
"Ale já... Jak jim teď mám udělat radost a dokázat, že mi na nich záleží? Nebudu přece další magor, co sdílí přiblblý obrázek stažený z internetu." prohlásila Iharo. Ryota a Tsuki shodili kabáty. Dnes večer do baru nejdou.
"Tohle neříkej před svojí mamčou." prohlásil Tsuki, sedl si vedle Kazeho a Iharo taky objal.
"Já vím, já vím... Ale..." Iharo docházela slova. Letošní vánoce jsou k ničemu. Ona je k ničemu.
"Ale nic, pšššt, buď hodná a nemel hlouposti, bambulko." Ryota si sedl na zem před pohovku a opřel si o Iharčiny nohy hlavu.
"Všichni tě máme moc rádi, bez ohledu na to, jestli nám napíšeš krásnou povídku, nebo se pro jednou z poloviny nezhroutíš stresem..." prohlásil útěšně.
"Já vás mám taky ráda... Všechny." usmála se Iharo. Pak se ale zavrtěla.
"A teď mě nechte. Musím to napsat. Už jen kvůli sobě!"

Brambížek

Vilou la Villaou se rozléhal otravný zvuk zvonku.
"To to vážně nikdo neslyší??? Bydlím pět metrů pod tímhle patrem a stejně jsem jedinej, koho to vytáhlo z postele." Yoshi se s brbláním ploužil chodbou ke vchodovým dveřím. Ten otravný zvuk tu byl tak dlouho, že ho probral ze zimního spánku. Yoshi měl tím pádem nárok na brblání, ačkoli ho obvykle neměl v povaze.
Zdálo se, že je doma sám. A nebo, že všichni ostatní upadli do kómatu. Otevřel pošťákovi.
"CO?" vypadlo to z něj příliš ostře na to, aby se nebohý brigádník, odpykávající si u pošty trest za okradení babičky, nelekl. Uskočil, vytřeštil oči a chvíli jen hleděl.
"Yoshi?" optal se nejistě.
"Jo..." démonek si odhrnul vlasy s obličeje a pokusil se tolik nemračit.
"Já... Mám tu balíček pro Iharo... Je na něm napsáno do vlastních rukou a na vlastní nebezpečí. Převezmeš ho?"
"Ale jo..." Yoshi byl vytržen ze sladké spánku a tak byl ochotný udělat cokoli, aby se k němu mohl zase vrátit.
"Tak jo. A pozdravuj Ryotu, neozval se mi, tak mě prosím připomeň... Nějak nenápadně." pošťáček se uculil, předal Yoshimu krabici a odběhl.
"Ten už se neozve." zabručel Yoshi. Zvědavě s krabicí zatřepal. Ozvalo se kňučení.
"Že by nový domácí mazlíček? Snad mi tenhle nezdrhne do pokoje... Nechce se mi zase čistit jehlany od krve." zamumlal si Yoshi pro sebe. Položil krabici na zem. Byla překvapivě lehká, na to, že v ní měl být nějaký tvor a Yoshi předpokládal, že by měl být z masa a kostí.
"Iharooooo!" křikl Yoshi.
"No jo fuuuuurt!" ozvalo se kousek od něj. Až teď si Yoshi všiml jakéhosi hrbolu na pohovce, přikrytého dekou. Deka se odhrnula a na pohovce byla Iharo a vedle ní...
"Soudkyně? O co jsem přišel?" zeptal se Yoshi.
"O nic moc. Jen mě chtěli zavřít." pokrčila nad tím Iharo rameny a zabalila se do deky. Úplně tak soudkyni odhalila. Ta si z toho naštěstí nic moc nedělala, oblékla se, svázala si vlasy do drdolu a se slušným rozloučením odešla.
"Tak se ukaž, Yoshi, co mi to přišlo?" uculila se Iharo obalená dekou.
"Tohle. A příště, když už chrníš v obýváku, laskavě si otevři pošťákovi sama... Já jdu spát a doufám, že se uvidíme až v březnu!" vyhrkl Yoshi otráveně. Po chvíli za ním práskly dveře.
"No jo, no jo..." Iharo protočila očima a sehnula se ke krabici.
"Tak, copak to tu máme?" usmála se a otevřela ji.
"IHAROOOOOOOOOOOOO!!!!" cosi neodolatelného, rukatého a nohatého po ní skočilo a svalilo k zemi.
"Oh, Fritzi!" Iharo pevně objala svého milovaného přítele.
"Přijel jsem na svátky! A možná i na dýl! Že mě chceš, že jo?" zeptal se Fritz a urovnal si brýle, které se mu posunuly z nosu.
"Ale to víš, že jo!!! A počkej, až tě uvidí ostatní! Budou tě obletovat víc, než Brana s cukrovím!" Iharo vzala Fritze do náruče a usadila se s ním na pohovce, která byla ještě zahřátá od ní a soudkyně.
Po chvíli vylezl z Tsukiho pokoje Ryota.
"Co to? Kohopak to tu máme?" podivil se démon.
"Tohle je Fritz, Fritzi, tohle je Ryota..." usmála se Iharo. Fritz vyskočil z pohovky a vrhl se Ryotovi kolem krku.
"Ooooh, takový pěkný dáreček a ještě není ani Vjánocové ráno." Ryota ho k sobě  přitiskl.
"Cítím vůni lidské bytosti, jenž se tu obvykle nevyskytuje... Máme návštěvu?" z Tsukiho pokoje se vynořil i Mizuki.
"Jistě, koukej, tohle je Fritz!" Ryota s mladým chlapcem se otočil, aby je Mizuki viděl.
"Jeeee, výborně!" Mizukimu zazářily očička.
"Tak se mi sem s Brambížkem vraťte, ať se můžem všichni tulit!" vyhrkla Iharo. Ryota si s Fritzem v náručí poslušně přisedl a Mizuki moc dlouho neváhal a přidal se také. Po nějaké době přišel Bran. Ten naštěstí vylezl ze svého pokoje.
"Kdo je to?" zeptal se zmateně při pohledu na neznámého hosta. Nepočítal s ním na snídani a ani na oběd... A nakupovat chtěl až po obědě.
"Tohle? To je Brambížek!" vyhrkl Mizuki.
"Brambížek...?" pozvedl Bran váhavě obočí.
"Dokonalé stvoření, které je svým vzezřením někde mezi bramborou a koblížkem." vysvětlil Ryota.
"Aaaaha, ahoj Fritzi." Branovi svitlo. Vzápětí se v něm ozvaly klasické pečovatelské pudy a před Fritzem na stolku, hned vedle podprsenky, kterou si Iharo ještě pořád neoblíkla - tak jako zbytek oblečení - přistálo kakao s vánočkou a máslem.
"Můžeme si vzít taky?" ozval se Mizuki.
"Ne, vy dostanete po suchém chlebu, protože mi Iharo nenahlásila, že tu bude hladový břich navíc." odpověděl Bran.
"Ale ona za to nemůže, já se poslal sám... Tak já se rozdělím." vyhrkl Fritz.
"Žádné takové! Budou o chlebu." Bran už byl pevně rozhodnutý.
"A proč?" nechápal Fritz.
"Protože prostě tak... Oni to přežijou a já se pobavím nad jejich obličeji." prohlásil Bran a Fritze přátelsky pocuchal.
"Vítej, Brambížku."

Svět mužů II

"Slečno Kalamity Iharo, prosím, jelikož to předpisy této omezené země vyžadují, řekněte nám, co se stalo." prohlásil soudce, když se sál konečně usadil. Iharo povstala.
"Děkuji za slovo, pane..." ušklíbla se Iharo. Bylo ji jasné, že ji tenhle hňup odsoudí tak, jako tak. Byl to vyznavač kultu "Dominantní Pohlaví" ... A to rozhodně nebyl klub, který by měl v plánu uznávat ženy.
"Tak tedy..." V davu vyhledala Iharo BAD-Family 0069, protože nejvíce byla zvědavá na reakce zračící se v jejich tvářích.
"Jela jsem si takhle vlakem z hlavního města Japa-Lala... A zhruba v polovině cesty přistoupila pochybná partička lehce více přiopitých mužů, kteří se useslili na chodbě u mého kupé. V kupé se mnou sedělo dalších pět žen, všechny jsme se s klidem bavily o nové sérii vikingského nábytku, který je ve slevě a o nových lebkových lustrech v akci..." Iharo se pousmála, když zmínila nábytek a lustry, v Branových očích se zalesklo nadšení a ona se tak ujistila, že ví, co mu má sehnat na Vjánoce.
"K věci, slečno, k věci! Řekněte nám o tom, jak jste napadlo jednoho z těchto mužů!" zahřímal soudce a ukázal na lavičku žaloby.
"Napadla??? Ten ožrala se na mě vrhl!" křikla Iharo a ukázala rukou na stejné místo.
"Vy jste ho ovšem vědomě vyprovokovala!" okřikl ji nazpátek soudce.
"Vyprovokovala? No jistě! To on otevřel dveře od kupé, zazubil se a prohlásil, že našel dvanáct koz a šest bobrů!! Já jen prohlásila, že bobrů tam je maximálně tak pět!!! A on, že se přesvědčí, vrhl se na mě a už mi trhal sukni!" Iharo rozhazovala rukama a několikrát se trefila do pultíku před sebou, ale to ji nezastavilo.
"A vy jste mu zákeřně zabodla nůž do břicha a nyní ještě poškozujete majetek soudu! Však se připravte, vy v tom lochu zhnijete!" Soudce se postavil a momentálně se s Iharo přeřvávali o sto šest. Ochranka, která měla zajišťovat klidný průběh dala udělat popcorn a teď jej potichu rozdávali zadarmo všem přihlížejícím.
"Nůž? No jistě! Myslíte tu malou rybičku, co si s ní ani jídlo ze zubů nevyšprtnu??? No jo, to je nůž jak kráva!!! A poškožuji majetek, jo? Zatím to odnáší jen moje klouby a ty teda nejsou soudní majetek ani za zlatý prase!!" Iharo začala rukama mávat okolo sebe ještě víc.
"Jak se opovažujete?? Tohle... Máte vy vůbec svědky, co by potvrdili vaši výpověď? No?! Kde jsou ty ubohé ženy, co měly cestovat s vámi?"
"Doma! Protože jste obvolal kamarády z klubu a ti je zamkli ve sklepech!"
"Další věc, co nemůžete potvrdit... Vás teda na ulicích dlouho sousedi neuvidí." soudce už se začínal vítězně zubit.
"Takovou radost jim neudělám! Vaši kolegové z klubu totiž zapomněli, že ve sklepě jim taky ještě funguje wi-fi! Prosím o notebook, s mými svědkyněmi se spojíme přes Skype!" vyhrkla Iharo.
Notebook donesli. Přes Skype se spojili. Vyslechlo se vše, co mohly ženy k případu říct. A vše to mluvilo ve prospěch Iharo.
"Je to skutečně krásné, jeden by až věřil, že jste vyhrála... Ale já nepřipouštím hovor na Skype jako dostačující svědectví!" soudce s úšklebkem zákeřné svině prudce uhodil kladívkem. Najednou však povstala žena v kostýmku s brýlemi a rudými vlasy staženými do ohonu.
"A to jste ale povinen!!" vykřikla. Všichni v ní poznali minulou soudkyni.
"Hovor na Skype je uznán státem jako dostačující a tím pádem jste povinen uznat tuto dívku jako nevinou! Iharo je nevinná!" křikla žena.
"Nevinná! Nevinná! Nevinná!" začalo skandovat obecenstvo. Všichni povstali a skandovali.
Soudce se je ještě chvíli snažil zkrotit mlácením kladívka, ale když to nepomohlo, do očí se mu nahrnuly slzy.
"Fajn... Fajn! Nevinná! ... Nebijte měěěěě!" a s tímhle výkřikem utekl. Všichni propukli v jásot. Dokonce i žalující skupinka, která už zase byla na mol a tak se prostě radovali, že se všichni radují. Soukdyně přeskočila zábrany, které dělily obecenstvo od zbytku síně, Iharo mezitím vyběhla zpoza pultíku... Obě se setkaly v polovině cesty, soudkyně dívku prudce zaklonila a vášnivě ji políbila...

Svět mužů

"Večeřeeeee!" křikl Bran. Najednou se mu kuchyně zaplnila. Všichni poslušně seděli u stolu a hleděli nadšeně na pečené kuře, které už bylo nachystané na porcování... Opravdu byli všichni?
"Kde je Iharo?" zeptal se Bran. Nebylo možné, že by zapomněla na večeři. Vždyť bylo kuře. Divil se naopak, že ostatní nesvázala dole ve sklepě.
"Ve vazbě." odpověděl Tsuki a s klidem si už nabíral jídlo.
"Ve vazbě? Proč?" zpozorněl Kaze. Nemůže dopustit, aby byla Iharo dlouho pryč, protože by za tyhle pochybné tvory odpovídal on.
"No, to přesně nevím, ale zítra má soud." odpověděl Tsuki.
"Tak se tam stavíme, už dlouho jsme nebyli na nějakém kulturním místě." přikývl Bran.
"A co Růžová zahrada?" vyhrkl Ryota.
"Bordel není kulturní místo,  to už jsme tady několikrát říkali." odpověděl Kaze.
"Ale Iharo říkala, že nás tam bere za kulturou!" odfrkl si Ryota.
"Ne, říkala, že nás tam bere radši, než za kulturou." opravil ho Mizuki.
"Aha, tak to jo, to už dává smysl." kývl Ryota.
....
Druhý den se všichni přítomní členové BAD-Family 0069 dostavili k veřejnému soudnímu procesu. Přivedli Iharo, po chvíli přišla i parta kluků a zasedla na lavičku žaloby. BF0069 se zamračila. Tohle se nikomu z nich moc nepozdávalo.
Najednou přišel soudce.
"Počkat, počkat... Kde je ta ženská, co tu vedla soudy?"vyhrkl Tsuki.
"Myslíš ta, co jela po Iharo? Byla odvolána, protože prý nadržovala ženám." odpověděl s klidem Bran.
"Spíš ženy nadržovaly ji..." zabručel Ryota. Neměl ji rád. Odsoudila ho znásilnění. Ale ten kluk se vůbec nebránil! Možná to bylo tím, že spal... Ze začátku...
"Ale víš, co to znamená? Tohle je chlap, určitě ví, že Iharo byla se soudkyní na rande... Bude mít na ni zasednuto! Iharo půjde od vězení!" Tsuki vypadal, že bude panikařit.
"Cože? Ne! Ne! To ne!" panika přicházela i na Kazeho.
"TICHO!" zahřměl soudce. Tsuki si založil ruce na hrudi a naklonil se k Ryotovi.
"Jasnej heterák. Jsme v prdeli." zamumlal.
"A ne v jeho." odpověděl Ryota.

Věčný

"Zlaaato, tak rád tě slyším..." uculil se Tsuki, ačkoli jej ten, kdo byl na druhé straně spojení nemohl vidět.
"Tsuki, Drahoušku, mám teď práci. Dal bys Iharo její mobil?" ozval se na druhé straně hluboký, mrazivý hlas.
"A proč voláš Iharo, když máš teda práci?" vyhrkl Tsuki. Iharo seděla na židli kousek od něj a s ironicky pozvednutým obočím ho pozorovala... Příště si ten mobil musí nechat někde víc na dosah... Nebo alespoň dál od Tsukiho.
"Potřebuju jen pár čísel." odpověděl Ďábel s frustrovaným povzdechem. Ano, svému milenci se teď moc nevěnoval... Ale nebyla to jeho chyba. Měl těch milenců a milenek více a taky měl hromady práce!
"Já pro tebe taky nějaký čísla mám." prohlásil Tsuki.
"A taky mi je povíš, ale někdy jindy." Ďábel netušil, co říct, aby se toho sexuchtivého démona zbavil.
"Jindy, jindy... Leda až umřu! Řekni mi aspoň, kdy to bude!" Tsuki se cítil být uražený. Je přece skvělý společník a výtečný milenec. Lepšího by nikdo v celém známém i neznámém vesmíru nenašel!
"Obyvatele Oprátkovic má Iharo všechny v pdfku." oznámil Ďábel a hovor ukončil. O ty čísla napíše své neteři na ICQ. Tsuki se zamračil a telefon podal Iharo. Ta si jej vzala a položila ke klávesnici. Chvíli se na uraženého démona dívala.
"Chceš vědět to datum?" zeptala se.
"Jo!" odrkl si Tsuki rázně. Iharo se otočila k notebooku (stále ten s motivy Dr. Steina ze Soul Eateru) a rozklikla si pdfko.
"Hm... Příští čtvrtek." prohlásila po chvilce zkoumání. Tsuki se prudce zvedl, skoro jako kdyby jej cosi bodlo do zadku.
"To jako fakt? Ale já toho ještě tolik nestihl!"
"No, máš co dělat, je sobota." pokrčila nad tím Iharo rameny. Tsuku začal nervózně přecházet po obýváku.
"Sakra, sakra, sakra." mumlal si pořád dokola.
"Hlavně nezačni jančit, okay?" otočila se po něm Iharo. Tsuki se zastavil, zhluboka se nadechl a vydechl.
"Nebudu jančit... Jen to teď všechno půjdu dohnat." prohlásil překvapivě klidně. A pak se najednou otočil a vyrazil z domu tak rychle, že po něm zbyla jen úzká cestička z malých ohýnků.
Dva dny o Tsukim nikdo neslyšel. Až ten třetí den najednou Iharo zazvonil mobil.
"Ano, Tsuki?" zeptala se Iharo okamžitě, jak hovor přijala. Zrovna projížděla pdfko s daty smrti, aby věděla, zda nemusí ještě na poslední chvíli shánět nějaké smlouvy. A tak se při hovoru očima ani neodlepila od obrazovky.
"Jak víš, že jsem to já?!" ozvalo se. Iharo si povzdechla a kdyby tam Tsuki byl s ní, viděl by, jak protáčí očima.
"Protože z kradených telefonů mi voláte jen ty a Ryota... A Ryotu momentálně slyším ze sprchy. Tak co teda chceš?" zeptala se Iharo a scrollovala dál souborem.
"No, už mám skoro splněnej svůj seznam až na jednu jedinou a poslední ponožku..."
"Položku." opravila Tsukiho Iharo.
"Co?" ozval se Tsuki.
"Chtěl jsi říct položku... Ne ponožku." prohlásila Iharo.
"To je fňuk! Prostě potřebuju splnit tu poslední věc! Tak... Svážeš mi Kazeho?" zeptal se Tsuki.
"Hmmm..." zamyslela se Iharo. Najednou ji ale při projíždění seznamu něco praštilo do očí.
"Ty, hele, Tsuki, být tebou si pohni. Já to datum špatně přečetla. Nemáš umřít ve čtvrtek, ale v úterý!" oznámila Tsukimu.
"Cože? A kdy je úterý?!" vyjekl Tsuki.
"Dneska."
"Do prčic, do prčic, do prčic! Dělej! Padej mi svázat toho Kazeho!!"
Najednou se ozval zvuk koňského ržání, zběsilé "prrr" přicházející zřejmě od kočího a Tsukiho jekot.
"Tsuki? Tsuki! Tsuki!" Iharo naslouchala zvukům zmatku, ale žádný Tsukiho projev ne a ne rozlišit.
"TSUKI?!" vykřikla do telefonu. Z kuchyně vyběhl Bran, který samozřejmě celému rozhovoru už od začátku naslouchal a v ruce měl teď připravenou láhev se šampaňským.
"Už? Už?" zeptal se nedočkavě.
"Ssst, počkej!" sykla Iharo.
"CUKEŤÁČKU!!!!" zařvala do telefonu.
"Týýýý vole, to byste nevěřili! Já už myslel, že budu mrtvej, fakt jsem se tak na pár vteřin cítil. Ale jsem tady!" ozvalo se konečně. Iharo si oddechla. mávla na Brana, že může jít.
"Hádám, že to znamená, že jsi přežil vlastní smrt." odpověděla Tsukimu a zase se pohledem vrátila k seznamu jmen a dat. Tsukiho datum zmizelo a místo něj se objevil smajlík s rohy a vyplazeným jazykem.
"Páni... To je ze mě Věčný Tsuki!"
Iharo si povzdechla... Už to tak vypadá.

SCP

"Vážně, Iharo, ty jseš obdivuhodná abnormalita..." dosedl na pohovku vedle Iharo Kaze. Narozdíl od své "sestry" si sedl normálně. To Iharo ležela na zádech, hlavu svěšenou k zemi a nohy hozené na opěradlo.
"Jo, to sis všiml dobře, je to taková naše anomálie." kývl Tsuki, sedící na Iharčině počítačové židli.
"Skoro by ji až jeden nazval SCP, co?" mrkl na Tsukiho Kaze. Iharo sebou cukla.
"Neříkej to!"
"Proč? Ty naše SCP 8869!" pocuchal ji Kaze.
"Šššššt!" vyhrkla Iharo.
Najednou se ozval zvonek.
"Jdu tam!" vyhrkl Tsuki.
"A já taky! Další veřejné znásilnění by byl průser." zvedl se hned Kaze.
"NE!" vyhrkla Iharo, ale pozdě, Tsuki už byl u dveří a s úsměvem otevíral.
"Dobrý den, Dr. Rights, tohle jsou kolegové Dr. Konradki a Dr. Clef. Vycítili jsme v okolí anomálii a chtěli jsme se zeptat, jestli náhodou o něčem nevíte." ozval se hlas. Iharo se odrazila z gauče jako namydlený blesk a dřív, než Kaze nebo Tsuki cokoli řekli, už před nimi stála s až podezřele širokým úsměvem.
"Zdravím! Říkali jste Anomálnie? Ne, nikoho takového neznáme, na shledanou..." prohlásila a pokusila se zabouchnout dveře. Ale Kaze je chytil.
"No tak Iharo, možná bys měla být uctivější. Jistě pánové, že o něčem víme... Vy sami jste momentálně uprostřed anomálie." vysvětlil.
"Já tě sežeru!" vyhrkla Iharo.
"Aha, to mělo být tajemství?" zeptal se Tsuki.
"Oba vás sežeru!" vyhrkla Iharo plačky.
Doktoři je jen tiše sledovali, jak se hádají, jak dva bratři dívku pošťuchují a jak údaje na jejich měřičích anomálií, které ani nevěděli, že mají, pomalu dosahují rizikových čísel.
"Pánové, myslím, že jsme v něčem velkým!" prohlásil Dr. Konradki.
"Teď jsme úplně v prdeli!" vykřikla v tu chvíli Iharo. Clef jen pozoroval svůj měřič...
"K zemi pánové! Je to rebel! Chci říct Bender!" vyhrkl najednou. Oba jeho kolegové a stejně tak Tsuki s Kazem si lehli na zem.
"Ale no ták, tohle už je vážně strašně OOC, vraťte se do svýho fandomu!" vyhrkla Iharo a konečně praštila dveřma Doktorům z SCP před nosem.

https://scpfoundationczech.wordpress.com/