Brambížek

Vilou la Villaou se rozléhal otravný zvuk zvonku.
"To to vážně nikdo neslyší??? Bydlím pět metrů pod tímhle patrem a stejně jsem jedinej, koho to vytáhlo z postele." Yoshi se s brbláním ploužil chodbou ke vchodovým dveřím. Ten otravný zvuk tu byl tak dlouho, že ho probral ze zimního spánku. Yoshi měl tím pádem nárok na brblání, ačkoli ho obvykle neměl v povaze.
Zdálo se, že je doma sám. A nebo, že všichni ostatní upadli do kómatu. Otevřel pošťákovi.
"CO?" vypadlo to z něj příliš ostře na to, aby se nebohý brigádník, odpykávající si u pošty trest za okradení babičky, nelekl. Uskočil, vytřeštil oči a chvíli jen hleděl.
"Yoshi?" optal se nejistě.
"Jo..." démonek si odhrnul vlasy s obličeje a pokusil se tolik nemračit.
"Já... Mám tu balíček pro Iharo... Je na něm napsáno do vlastních rukou a na vlastní nebezpečí. Převezmeš ho?"
"Ale jo..." Yoshi byl vytržen ze sladké spánku a tak byl ochotný udělat cokoli, aby se k němu mohl zase vrátit.
"Tak jo. A pozdravuj Ryotu, neozval se mi, tak mě prosím připomeň... Nějak nenápadně." pošťáček se uculil, předal Yoshimu krabici a odběhl.
"Ten už se neozve." zabručel Yoshi. Zvědavě s krabicí zatřepal. Ozvalo se kňučení.
"Že by nový domácí mazlíček? Snad mi tenhle nezdrhne do pokoje... Nechce se mi zase čistit jehlany od krve." zamumlal si Yoshi pro sebe. Položil krabici na zem. Byla překvapivě lehká, na to, že v ní měl být nějaký tvor a Yoshi předpokládal, že by měl být z masa a kostí.
"Iharooooo!" křikl Yoshi.
"No jo fuuuuurt!" ozvalo se kousek od něj. Až teď si Yoshi všiml jakéhosi hrbolu na pohovce, přikrytého dekou. Deka se odhrnula a na pohovce byla Iharo a vedle ní...
"Soudkyně? O co jsem přišel?" zeptal se Yoshi.
"O nic moc. Jen mě chtěli zavřít." pokrčila nad tím Iharo rameny a zabalila se do deky. Úplně tak soudkyni odhalila. Ta si z toho naštěstí nic moc nedělala, oblékla se, svázala si vlasy do drdolu a se slušným rozloučením odešla.
"Tak se ukaž, Yoshi, co mi to přišlo?" uculila se Iharo obalená dekou.
"Tohle. A příště, když už chrníš v obýváku, laskavě si otevři pošťákovi sama... Já jdu spát a doufám, že se uvidíme až v březnu!" vyhrkl Yoshi otráveně. Po chvíli za ním práskly dveře.
"No jo, no jo..." Iharo protočila očima a sehnula se ke krabici.
"Tak, copak to tu máme?" usmála se a otevřela ji.
"IHAROOOOOOOOOOOOO!!!!" cosi neodolatelného, rukatého a nohatého po ní skočilo a svalilo k zemi.
"Oh, Fritzi!" Iharo pevně objala svého milovaného přítele.
"Přijel jsem na svátky! A možná i na dýl! Že mě chceš, že jo?" zeptal se Fritz a urovnal si brýle, které se mu posunuly z nosu.
"Ale to víš, že jo!!! A počkej, až tě uvidí ostatní! Budou tě obletovat víc, než Brana s cukrovím!" Iharo vzala Fritze do náruče a usadila se s ním na pohovce, která byla ještě zahřátá od ní a soudkyně.
Po chvíli vylezl z Tsukiho pokoje Ryota.
"Co to? Kohopak to tu máme?" podivil se démon.
"Tohle je Fritz, Fritzi, tohle je Ryota..." usmála se Iharo. Fritz vyskočil z pohovky a vrhl se Ryotovi kolem krku.
"Ooooh, takový pěkný dáreček a ještě není ani Vjánocové ráno." Ryota ho k sobě  přitiskl.
"Cítím vůni lidské bytosti, jenž se tu obvykle nevyskytuje... Máme návštěvu?" z Tsukiho pokoje se vynořil i Mizuki.
"Jistě, koukej, tohle je Fritz!" Ryota s mladým chlapcem se otočil, aby je Mizuki viděl.
"Jeeee, výborně!" Mizukimu zazářily očička.
"Tak se mi sem s Brambížkem vraťte, ať se můžem všichni tulit!" vyhrkla Iharo. Ryota si s Fritzem v náručí poslušně přisedl a Mizuki moc dlouho neváhal a přidal se také. Po nějaké době přišel Bran. Ten naštěstí vylezl ze svého pokoje.
"Kdo je to?" zeptal se zmateně při pohledu na neznámého hosta. Nepočítal s ním na snídani a ani na oběd... A nakupovat chtěl až po obědě.
"Tohle? To je Brambížek!" vyhrkl Mizuki.
"Brambížek...?" pozvedl Bran váhavě obočí.
"Dokonalé stvoření, které je svým vzezřením někde mezi bramborou a koblížkem." vysvětlil Ryota.
"Aaaaha, ahoj Fritzi." Branovi svitlo. Vzápětí se v něm ozvaly klasické pečovatelské pudy a před Fritzem na stolku, hned vedle podprsenky, kterou si Iharo ještě pořád neoblíkla - tak jako zbytek oblečení - přistálo kakao s vánočkou a máslem.
"Můžeme si vzít taky?" ozval se Mizuki.
"Ne, vy dostanete po suchém chlebu, protože mi Iharo nenahlásila, že tu bude hladový břich navíc." odpověděl Bran.
"Ale ona za to nemůže, já se poslal sám... Tak já se rozdělím." vyhrkl Fritz.
"Žádné takové! Budou o chlebu." Bran už byl pevně rozhodnutý.
"A proč?" nechápal Fritz.
"Protože prostě tak... Oni to přežijou a já se pobavím nad jejich obličeji." prohlásil Bran a Fritze přátelsky pocuchal.
"Vítej, Brambížku."